Tatranské mixy 2014 (11. - 13.4.)

Minulý víkend byl ve znamení zimních radovánek, protože jsme se s Mickem vydali do nejvyššího pohoří na Slovensku rozloučit se s letošní "krutou" zimou. Krutá byla především v tom, že nám nedovolila v nejbližším lokalitách užít si sněhové nadílky. Nevadí, tečka to byla pěkná.

Cílem byla tradičně Zámkovského chata, kde jsme ve dvou tvořili nadpoloviční většinu ubytovaných:) V pátek jsme si odpustili běžné oslavování příchodu na chatu, proběhlo balení a příprava materiálu na další den a v brzkých nočních hodinách jsme ulehli. Budík nás vytáhl nezvykle brzy z postele, dali jsme si rychlou snídani a vyrazili do známého terénu.

Cílem byla Slavkovská kopa a její celkem nové mixové línie, v našem případě DÁMA S PÉŘOVKOU. Tří a půl hodinový nástup pod stěnu prověřuje naše odhodlání, které nepolevilo. Zde vybalujeme matroš a s jedním poloprázdým batohem míříme k nástupní rampě. Stěna je na orientaci celkem jednoduchá a tak začínáme ukrajovat první metry. Sem tam zakládám vklíněnec, se tam zatluču skobu a Mick po mě s úsměvěm vše uklízí:)

K příjemnému postupu nám slouží i známé tatranské travní drny, které ač nevypadají jsou mnohdy nejlepší oporou pro cepín v daném místě. Po pěti štandech, na kterých si zkouším svoji kreativitu dolézáme na vrch pyramidy, kde hodnotíme aktuální počasí a volíme sestupovou variantu. Hřeben, po kterém se pokračuje a dále sestupuje, se nám celý schoval do místy nepříjemné mlhy, proto slaňujeme do výstupového žlabu, který nám za aktuální sněhové situace poslouží jako bezpečný ústup zpět.

Dorážíme k ukrytému batohu, přerozdělujeme materiál a běžíme na zasloužené pivko. Po dvanácti hodinách jsme zpět na chatě a hořký mok chutná tak sladce, jako málokdy:)

Další den se jen kocháme cestou zpět do Smokovce a přemýšlíme, co to bude příště...